Bonding – zamilování do miminka

Bonding – zamilování do miminka

 

 

Bonding, dnes už známý a často skloňovaný pojem, je doba, kdy je rodič nejvíce připraven pečovat o dítě. Doslovný překlad tohoto slova je sblížení, spojování, vázání ve smyslu citové vazby. Je to proces začínající již v prvních vteřinách po porodu.  Aby mohl začít a probíhat, je potřeba dodržet několik základních podmínek – klid, nevměšování se, dostatek času, tichou a laskavou podporu dyády matka – dítě.

 

 

Jak to chodí v porodnici

 

Bonding je navazování vztahu s miminkem, tudíž k němu jaksi potřebujeme miminko, a to tak že je na našem těle. V českých porodnicích je praxe taková, že žena dostane po porodu miminko na břicho, ale než se oba stihnou rozkoukat je dítě odneseno na měření, vážení a další „ nezbytně nutné“ procedury. Zdravotnická péče o rodičku a její dítě je v naší republice nastavena pro pohodlí a potřeby zdravotnického personálu, nikoli pro potřeby matek. Zdravotníci motivovaní strachem o pacientku za ni přebírají zodpovědnost, která náleží jí a jejímu partnerovi – rodičům dítěte. Neberou rodiče jako partnery, čímž v nich probouzejí nejistotu ve vztahu k vlastnímu dítěti. Rutinní léty zaběhnuté zdravotnické postupy následně vedou ke škodlivé separaci matek a dětí.

Na stránkách pardubické porodnice jsem našla následující popis, jak u nich probíhá bonding – můžete převést na jakoukoli další porodnici, ono je to všude podobné:

 Pokud má maminka zájem o bonding, tak dostane dítě hned po porodu na břicho. Otření a zabalení novorozence je možné provést na těle maminky. Záleží samozřejmě na ní, zda jí je to příjemné. Miminko u ní může zůstat třeba čtvrt hodiny, pak je ošetřeno na porodním boxu a zase je jí vráceno. Pokud to zdravotní stav dítěte a maminky umožní, může být miminko ponecháno s matkou i dvě hodiny.

Pokud u nás budoucí rodiče absolvují předporodní kurzy, tak již během kurzu je o této možnosti informuje. Ohlasy od budoucích rodičů jsou převážně pozitivní. Říkáme jim o bondingu i při nástupu do porodnice, ale pochopitelně se mohou rozhodnout až po porodu. Zdravotní sestry se jich zeptají, zda mají zájem o bonding, pokud je dítě v dobrém stavu a bonding je možný.

Z tohoto textu je jasně patrné základní nepochopení důležitosti rané vazby mezi maminkou a miminkem. Každá žena chce být se svým novorozeným dítětem, není tedy potřeba zjišťovat, zda má zájem a je jí příjemné být se svým miminkem. Další chybou je přerušování kontaktu kvůli ošetření, které je možné provést na těle matky. Není potřeba miminko měřit a vážit – ono během příštích pár hodin nepovyroste. Je naprostý nesmysl rozhodovat se o bondingu až po porodu. Těhotné ženy by měly být ještě před porodem seznámeny s důležitostí bondingu a ihned po porodu v něm být maximálně podpořeny.

 

Základní podpora

 

Příroda vybavila ženy tak, že ihned po porodu jsou díky vyplavovaným hormonům připraveny pečovat o své dítě. Podporou bondingu usnadňujeme ženám vstup do mateřství a miminkům náročnou adaptaci na nové prostředí. Ihned po porodu jsou matka i dítě puzeni  být spolu v co nejtěsnějším kontaktu. Ideální porod a následný bonding vypadá takto: porod probíhá přirozenou cestou, v bezpečném a podporujícím prostředí, bez rušivých intervencí. Ihned po porodu je miminko položeno bříškem na břicho maminky, které nyní díky porodu tvoří měkký teplý koš, kde je miminku nejlépe. Je potřeba ženě vypodložit ramena a hlavu, aby mohla mít nerušený oční kontakt se svým děťátkem. A pak se pouze čeká, až se miminko vlastními silami doplazí k matčině prsu a dojde k prvnímu samopřisátí. Tato cesta trvá každému miminku jinak dlouho a je naprosto nezbytné dát mu dostatek času a v jeho cestě ho nerušit.

Je velmi důležité, aby maminka mohla svoje miminko pozorovat, vonět k němu, dotýkat se ho, a aby ji během tohoto procesu nikdo nerušil. Pohledu do očí právě narozeného dítěte a jeho nádherné jedinečné vůni se nevyrovná nic na světě.

Mnoho vědeckých studií ( nejznámější asi Kennel a Klaus ) upozorňuje již od šedesátých let minulého století na důležitost nerušeného poporodního kontaktu. Matky, u kterých proběhl nerušený bonding, měly v budoucnu se svým dítětem mnohem láskyplnější vztah, častěji s ním vyhledávaly oční kontakt, rychleji, ochotněji a trpělivěji reagovaly na jeho potřeby.

 

Argumenty porodnic

 

Nejčastějším argumentem zdravotnického personálu, proč je nutné separovat matku a dítě je odpočinek rodičky. Ano, porod je nesmírně fyzicky náročná práce a v běžném životě po náročné práci následuje odpočinek. Pokud však miminko zůstane u maminky a do porodu nebylo zasahováno zvnějšku, vidíme opak – žena není vůbec unavená a díky vyplavovaným hormonům je naprosto připravená o miminko s láskou pečovat. Důvod je prostý – jsme tak nastaveni svými instinkty, protože jde o přežití. Stačí se podívat do přírody. Pokud by rodička podlehla únavě a nemohla o mládě pečovat – nepřežilo by.

Dalším častým argumentem je, že miminko se potřebuje prohřát. Nechápu, v čem je inkubátor lepší, než teplo vlastní matky. Pokud ženě položíme dítě na kůži, její teplota automaticky vystoupá na potřebnou hodnotu, aby mohla miminko hřát.

 

Kdo řídí porod

 

Porod a všechny následné děje po něm jsou řízeny nejstaršími mozkovými centry, které jsou instinktivní. Ženy po porodu v porodnici jsou zahlcovány spoustou vjemů, nuceny reagovat na potřeby a otázky zdravotnického personálu, že si mnohdy ani neuvědomují, co se v jejich nitru děje. Instinktivní části mozku se neřídí rozumovými úvahami a vyplavují hormony podle aktuální a reálné situace – pokud ženě sebereme miminko, její tělo začne automaticky reagovat jako v situaci nejvyššího stresu – simulujeme tím situaci, kdy matka o dítě přišla, protože tělo a instinkt neví, že miminko bylo potřeba prohřát. Pak přichází únava a celkový útlum.

Miminka oddělená od matek reagují podobně úzkostně – zpočátku hodně pláčí a pokud nepřijde útěcha v podobě matčiny náruče, brzy se unaví a rezignují. Toto vše má negativní dopad nejen na další budování vztahu matka – dítě, ale i na rozvoj laktace.

 

Bonding se nekonal, co dál

 

V případě, že se bonding tak úplně nepovedl, je potřeba myslet na to, že vše je možné dohnat, zranění na duši vyléčit. Jakmile jste opět v nerušeném kontaktu s miminkem, položte si ho svlečené na holou kůži. Broukejte mu, povězte mu, jak moc vám chybělo a že už ho nikomu nedáte a budete spolu, Přičichněte si k jeho hlavičce a nechte se vůní unést, vnímejte jeho malé křehké a přesto pevné tělíčko, nechte ho, ať si čichem samo najde váš prs a přisaje se. Nemusí se to povést na poprvé, ale nevzdávejte to a zkoušejte, dokud to neklapne.

Není vaše chyba, že se všechno nepovedlo podle plánu, pusťte pocity viny, protože jste udělaly, co jste v dané chvíli mohly a zvládly. Pamatujte, že žena rodí v závislosti na prostředí, na míře jeho bezpečí a podpory. Po tak náročném výkonu, jakým je porod, od sebe neočekávejte, že se dokážete bránit všem překážkám, které vám okolí klade. Od toho by tu měli být jiní. Vy jste nastavené na péči o miminko, ne na vymezování a obranu hranic.

Přeji vám všem hodně podpory a bezpečí pro porod vašich nádherných dětí a vás samotných jako matek.

 

Zdroj: BONDING – PORODNÍ RADOST / Michaela Mrowetz, Gauri Chrastilová, Ivana Antalová